Tajemno nad Silvestrovským blues

Pod komínem založím jednoho trojkového frienda a v půlce komínu pak jednu smyčku. Cepíny vklíním do spárky a přes sokolíka a roznožku se přehoupnu přes převis.

Zimní podmínky nejsou zrovna ideální a ráno mi spíše připomíná jarní den. Teplota nad nulou, ptáci si v lese prozpěvují a sněhová pokrývka mizí před očima. Jen lehce pocukrované jsou okolní štíty. Jsou dva dny do Vánoc. Po rozlezovce na Puškášovém rebru jsem se rozhodli pro další rychlovku ve Vysokých Tatrách. Ledy jsou v těchto podmínkách nereálné, ale na mix by to bylo, a tak jsme si vybrali to, kde je krátký nástup. Slavkovský štít ze severovýchodní strany, kde jeho pilíře spadají 1000 metrů do Velké Studené doliny. Konkrétně mám na mysli Slavkovské zuby a cestu Silvestrovské blues. Mělo by se jednat o krásnou, rychlou cestu koutem na jeden ze Slavkovských zubů.

Pohled na Veverkov vodopád

TA PRAVÁ ZIMA V NEDOHLEDNU
Přijíždím za Bohušem do Vsetína, přehodíme věci do jeho auta a už si to drandíme směr Tatry. Ještě, že to není tak daleko, cca tři a půl hodiny jízdy. Parkujeme ve Starém Smokovci, kde nás po ránu hned zkasírují. Hodíme batohy na záda a můžeme vyrazit. Na Hrebienok je to ani ne půl hodiny. Po cestě potkáváme pár skupin, které buď to míří do Veľké Studené doliny nebo do Malé Studené doliny. Pouze my odbočujeme z pěšiny přímo pod Veverkáč, který je zároveň první délkou této cesty. Od parkoviště jsme tady za hodinu a půl. Nahoře visí jen pár malých rampouchů. Zbylé velké kusy jsou spadené na nástupu. Připomínají nám tak, že na hezké ledolezení si budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat. Místo toho na nás srší mohutná sprcha osvěžující vody. Hodil by se šampon a ručník. Vzhledem k této skutečnosti nám nezbyde nic jiného než obejít Veverkáč zleva strmou rampou pokrytou travami a kosodřevinou. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat nahoře.

Veverkov žlab

ZAČÍNÁME ZVOLNA
Jediné úzké koryto žlabu je pod sněhem a ledem. Sem tam se na skále naskytne glazura nebo jinovatka. Spíše je skála více mokrá. První délka tak začíná kousek nad hranou Veverkáče. Trochu jsme tápali než jsme trefili správou linii. Je to traverz vlevo strmým skalnato – travnatým terénem. Tady se nejistíme a jdeme hned za sebou až ke štandu. První délka je tak velice rychlá. Od něj vidíme jasný kout, který míří až nahoru. To je naše cesta! Druhá délka by měla vést po hladší skále traverzem ke druhému štandu, který na jejím konci vidím. Skála je pokrytá hladkou glazurou. Nejprve to však zkouším vlevo nepříjemným koutem, kde kromě jedné pidi lišty nic není. Nakonec jsem usoudil, že tudy cesta nevede a od štandu se vydávám vpravo. Tady to vypadá líp a je to ten traverz, kterým se máme pustit. Bohuš mě ihned následuje a tak ani druhou délku nejistíme. Po dolezu na štand vybalujeme nakonec i lana.

První dálka strmým skalnato-travnatým terénem nad žlabem.

JE ČAS POUŽÍT LANA
Třetí délku již odjistíme. Užívám si po celou dobu pozici prvolezce. Čeká nás krásná série koutů a komínů. Leze se skvěle. Skála drží. Spoustu možnosti na založení cepínů a vstupů, na kterých mačky perfektně drží. Dovolím si tak dlouhé odlezy a lezení je velice svižné. Štand na konci třetí délky je na plotně vlevo. Cvaknu se, doberu Bohuše a můžeme pokračovat dál. Lezení si užíváme plnými doušky.

Buhuš ve čtvrté délce.

DVĚ DÉLKY A JSME NAHOŘE
Do čtvrté délky se kout zužuje a je zakončený komínem s převisem. Glazura se odlupuje a pocukrované trávy drží. Pod komínem založím jednoho trojkového frienda a v půlce komínu pak jednu smyčku. Cepíny vklíním do spárky a přes sokolíka a roznožku se přehoupnu přes převis. Pátá délka je už jen dolez strmými travami k topu. Doberu Bohuše. Máme to!

Top Silvestrovkého blues za M5.

POKRAČOVAT NEBO SLANIT?
Nahoře si plácneme a při svačině si vychutnáváme výhledy na okolní štíty. Odtud by se dalo ještě přes dlouhý hřeben Slavkovských zubů dolézt až na vrchol Slavkovského štítu. My se ale rozhodujeme pro slaňení, které je díky štandům příjemnou tečkou na závěr.

Slanění.

A JAKÉ TO BYLO?
Je naprosté ticho. Jen poryvy větru si hrají s mraky, které dodávají krajině nádech tajemna. Celé je to umocněné tím, že jsme tu sami. Silvestrovské blues v nás zanechal velice příjemný dojem a celé jsme si to užili s úsměvem na tváři. Krásná mixová cesta, která se dá lézt, i když podmínky nejsou ideální. Její pestrost zaručí hezký den strávený lezením.

Radost z lezení ve čtvrté délce.

Použité vybavení:
Mačky Climbing Technology Hyper Spike
Cepíny Climbing Technology North Couloir
Helma Climbing Technology Orion
Sedací úvazek climbing Technology Wall
Boty Asolo Alta Via GV
Batoh Zajo Eiger S
Bunda Zajo Lofer Jkt
Kalhoty Zajo Argon Neo Pants
Rukavice Zajo Ramsau Gloves a Nuuk Gloves
Čepice Hals Head Merino Beanie
Lano: 2x poloviční 50 metrů
Jištění: 10 expresek, karabiny, jistítko, smyce, sada friendů, sada vklíněnců

Na závěrečném štandu.
Třetí délka.
Pohled na severovýchodní stěnu Slavkovského štítu.