Puškášovym rebrem na Tupou aneb předvánoční tatranská pohoda.

Z každé strany je několik set metrů hluboká propast a já si jen tak sedím a kochám se těmi výhledy. Slunce zapadá velice brzo, není tak nouze o zlatou hodinu.

První sníh, mrazík a následná obleva. Začátek zimy, který není úplně podle našich představ. Naštěstí něco z toho, co napadlo a nateklo, ještě vydrželo. A tak jsme vyrazili do Vysokých Tater. Podle fotek jsme viděli, že předešlé dny se daly lézt ledy. Po zjišťování informací to ale nebyla taková hitparáda. Přemýšleli jsme, co by tak šlo vylézt, a nakonec nás napadla Tupá. Z jihu mírně stoupající široký sutinový hřeben až po vrchol, který je tak snadno dostupný. Ze severozápadu pak ale stoupá ze Zlomiskové doliny směrem k vrcholu strmá stěna s mnoha výstupovými cestami různých obtížností.
A právě tato stěna byla našim cílem.

Pohled Zlomiskovou dolinou na Rumanov štít.

VÝBĚR CESTY
Pro výstup jsme si vybrali Puškášove rebro obtížnostně za III-IV
. Jedná se o dlouhé žebro táhnoucí se od spodu doliny až na hlavní vrchol. Logická linie, která začíná ve skalnato-travnatém terénu až nad dolní srázy, kterými pilíř končí. Dále pak systémem žlábků až na jednolité žebro z masivních bloků a strmými travami přímo na vrchol. Čas se uvádí 3–5 hodin podle podmínek. Nám to zabralo 2,5 hodiny.

Pohled na zamrzlé Popradské pleso a v dáli se tyčícího Satana.

CESTA K NÁSTUPU NEMUSÍ BÝT JEDNOZNAČNÁ
Noční přejezd, abychom byli nad ránem na místě a mohli začít šlapat pod stěnu. Auto necháváme na parkovišti Popradské pleso a odtud po místy zledovatělé asfaltce míříme k Popradskému plesu. Kolem chaty je to čistý led, a tak o jedno podklouznutí není nouzi. Kousek za chatou odbočujeme z turistické červené a přímo korytem potoka po vyšlapané cestě vedou naše kroky do Zlomiskové doliny. Cesta ale vede dál směrem k Vysoké. Náš cíl je po pravé straně. Tady je vše v pořádku, stěna je pod sněhem stejně jako ostatní okolní štíty. My jsme se však nechali tou krásou více unést, a tak místo toho, abychom šli rovnou k nástupu, jsme si to prodloužili dál dolinou směrem k Vysoké. Nakonec se vracíme a pokračujeme pod stěnu. Čas letí rychle. Strmým zasněženým svahem přelézáme volně první skalní bloky. Nějak se mi to ale nezdá. Tohle není ta cesta. Po dumání kde teda jsme, zjišťujeme, že jsem úplně někde jinde, než jsme měli být. Upřímně odtud se nástup blbě hledal. Těch pár metrů jsme zase slezli a traverzujeme dál svahem. Tohle by měl být ten první široký žlab a hned vedle ve výseku, který je zakončený skalní bariérou, je nástup. Tak přeci jen jsme to trefili.

Nástup na Puškášovo rebro strmým skalnato-travnatým terénem schovaným pod vrstvou sněhu.

TŘI, DVA, JEDNA, ZAČÍNÁME!
Začátek je v pohodě. Rozhodujeme se, že polezeme volně. Cesta vede vpravo strmými travami přes skalní práh, až se dostáváme na jednolité žebro, které je lemováno systémem žlábků. Nic těžkého, a proto u volného lezení zůstáváme a lezeme souběžně. Vrstva sněhu, zmrzlé trávy a skála drží perfektně. Vstupy jsou velké a cepíny je kam založit. Systém žlábků sem tam přerušuje krátký skalní výšvih. Linie je jasná. Pořád nahoru. Tohle mě opravdu baví! Jediné stopy jsou ty naše.  Další lidé jsou pouze v dáli dole u chaty. Lezeme rychle a celé si to užíváme s úsměvem na tváři. Nálada panuje dobrá.

Pohled ze stěny na Vysokou, která se tyčí nad dolinou.

ZLATÁ HODINA
Hroty cepínu a maček se zařezávají do zmrzlého podkladu. Křupavý zvuk při každém kroku lahodí mému sluchu. Dolézáme na jednolité úzké žebro, kde se zastavujeme na svačinu a docela dlouho se zde zdržujeme při focení. Není kam spěchat,je krásně a výhledy jsou neuvěřitelné. Zleva pokračujeme strmými travami a pár skalními výšvihy na velice úzký hřebínek. Připadám si zde jak na bidýlku. Opět se zdržujeme a sledujeme, jakou krásu vytváří slunce na obloze. Tento úzký skalnatý hřebínek je pokryt slabou vrstvou sněhu. Z každé strany je několik set metrů hluboká propast a já si jen tak sedím a kochám se těmi výhledy. Slunce zapadá velice brzo, není tak nouze o zlatou hodinu.

Pohled do nížin přes okolní štíty při západu slunce.

VRCHOL
Stačí přejít tento krásný úzký hřebínek a nastoupit do závěrečné části. Opět nás čeká systém strmých trav a skály na samotný vrchol. Já se ještě zdržuji focením, a tak Bohuš dolízá pod vrchol jako první. Nahoru to pak dojdeme společně. Zaražená tyč mezi kameny značí vrchol. Jsme tu právě včas! poslední paprsky slunce rozehrávají na nebi symfonii. Podáme si ruce a v tichosti sledujeme, jak se příroda chystá ke spánku. Tohle je přesně to, co dole nezažijeme. Rozloučíme se s vrcholem a sestupujeme po hřebeni. Následně se napojíme na červenou, která nás zavede zpět k Popradskému plesu. Na chatě se občerstvíme a už nám jen zbývá dojít k autu a vydat se domů.

Vrchol Tupé (2285 metrů)

SUMA SUMÁRŮM
Nástup jsme si prodloužili a do cesty tak nastoupili pozdě. Počasí stabilní, a tak nám to ani nevadilo. Užili jsme si východ slunce i jeho západ. Samotnou cestu jsme i s focením lezli dvě a půl hodiny. Jištění jsme nakonec nepoužili a celou ji přelezli volně. Kolik má délek tím pádem netuším. Ale z pár jich bude.

Spadající žebro do doliny se strmými skalnato-travnatými srázy.

POCITY?
Puškášove rebro v nás zanechalo velice příjemný dojem a všem ho můžu jen doporučit. Jedná se o velice krásnou vzdušnou cestu, která neskýtá žádné záludnosti a užije si ji i méně zkušený lezec. Tahle předvánoční pohoda, kdy jsme prchli pryč od shonu, který panuje všude ve městech, se opravdu povedla.

Hory se chystají ke spánku.

Použité vybavení:
Mačky Climbing Technology Hyper Spike
Cepíny Climbing Technology North Couloir
Helma Climbing Technology Orion
Sedací úvazek climbing Technology Wall
Boty Asolo Alta Via GV
Batoh Zajo Eiger S
Bunda Zajo Lofer Jkt
Kalhoty Zajo Argon Neo Pants
Rukavice Zajo Ramsau Gloves a Nuuk Gloves
Čepice Hals Head Merino Beanie

Pro případ odjištění smě měli s sebou:
Lano 2x poloviční 50 metrů.
Jištění: friendy vel. 1, 2, 3; sada vklíněnců, smyce, 10 expresek, karabiny, jistítko

 

Závěrečné metry nástupu na žebro.
Systém žlábků střídají skalní bloky.
Sněhu je dostatek.
Po úzkém hřebínku následuje strmý skanato-travnatý svah.
Místy je sněhu méně a je třeba mít se na pozoru, zda trávy a kameny drží.

 

Užívám si výhledy z úzkého hřebínku, který máme jen pro sebe.
Bohouš na vrcholu Tupé.