Jim, týpek z Aljašky

Příběh z Aconcaguy, který velmi hezky a výstižně popsal Marťas. Jim nás, ale hlavně Martina provázel všude.
Při lezení na horu Aconcagua v Argentině jsme se s Lukášem Jasenským dostali třetí den do výškového tábora „Nido de Condores“.

Hned po příchodu nás uvítal vysoký mohutný chlapík s širokou čelistí a šedivými vlasy stojící vedle velkého expedičního stanu. Pozdravili jsme a hned jsme se zeptali, jestli jsme opravdu správně ve výškovém táboře, protože jsme sem nějak až moc podezřele rychle vylezli. Potvrdil nám to a my stále ještě nemohli uvěřit. Chlapík kolem padesátky se jmenoval Jim, z Kanady. Byl přátelský, hovorný a zábavný. Po té, co jsme postavili stan, jsme se
s Lukášem rozdělili. On se šel projít na blízký vrcholek a já jsem poctivě odpočíval zalezlý ve stanu přikrytý karimatkou, abych odstínil prudké slunce.

Když jsem se probudil, Lukáš byl stále na svém mini výletu. Vylezl jsem a začal si povídat s Jimem. V Kanadě lítal malým letadlem, které mohlo přistát jak na vodě, tak na volném prostranství. Byl rozvedený a měl dva syny, které jsme mu s Lukášem připomínali. Hlavně toho staršího. Mladí a šílení se zápalem do akce. Jim hodně cestoval a zrovna začínal nový vztah se slečnou z Argentiny. Měl se s ní sejít hned po výstupu na Aconcagua a nemohl se dočkat.

Byl velice dobře připravený. Měl tolik zásob, že mu bylo docela dost jasné, že mu spousta zbude. Netrvalo dlouho a dostal jsem čtyři instantní polévky a než přišel Lukáš, držel jsem plnou igelitku těch nejlepších věcí, co si může jeden v horách představit. Oříšky, proteinové tyčinky, Musli bary, energetické gely a bonbóny. Zářil jsem doslova štěstím a hned nabídl Lukášovi, který jednu tyčinku okamžitě snědl. Trochu se pak zatáhlo a ochladilo a my zalezli každý do svých stanů.

Předpověď počasí na další den slibovala výborné počasí a skoro žádný vítr. Lukášovi nedalo moc práce mě přesvědčit, abychom zítra zkusili vylézt na vrchol.

Další den jsme si přivstali a na vrchol spokojeně bez obtíží vylezli a předběhli všechny ostatní o takový kus, že jsme měli vrchol na hodinu a půl jenom pro sebe. Velká věc, ale o tom jindy.

Při zpáteční cestě když míjíme výškový tábor „Cholera“ jsme unavení a mě se zmocní myšlenka, že bychom mohli potkat kámoše Jima. A proto jakmile se před námi objeví nějaký lezec, okamžitě se Lukáše ptám (Je mladší a musí mít přeci lepší zrak): „Tohle je Jim?“ „Ne není.“ „Hmm“ zahučím a opět slézáme a já na něj znovu: „A tohle je Jim? Hele má stejné boty!“ A Lukáš zase odvětí: „Má stejné boty, ale není to Jim.“ „Hmm, zas nic, my ho snad nepotkáme. A hele tamhle to musí být on!“ „Ne není, ty vidíš v každém člověku Jima.“ „No co, prostě si jen přeji, abychom ho znovu potkali a oznámili mu, že se nám výlez povedl. Vylezli jsme Aconcagua!“