A lot of snow – Grossvenediger

Zima ještě nekončí. Oblast kolem Grossvenedigeru zasypana sněhem. Prvotní plán výstupu na Grossvenediger padl již při nástupu údolím pod horu. První lavina, druhá lavina a zběsile utikame. To není dobré. Stále padá čerstvý sníh a my pokračujeme. Jsme jediní. Nikdo před námi. V dáli se stále ozývají ohlusujici rány. Lavinovka na čtverce.

V opuštěné osadě pozorujeme další lavinu. Příroda se zahaluje pod mohutnou vrstvu bílého závoje. Viditelnost mizivá. Vystupovy strmý svah nevidíme. Jen gpska nám ukazuje trasu. Okolní štíty, hrebeny a vrcholy zahalilo mlíko. Od dolní státnice zásobovací lanovky pokračujeme přes zasypana koryta říčky pod nástup. Nebýt gps, v té bílé tmě bloudime. Oči na šťopkách. Letadlo nebo další lavina? Jsme v lavinovém poli. Ve 45 stupňovém svahu již překračujeme druhou spadlou lavinu, která je zasypana 20 centimetrovou vrstvou čerstvého sněhu. Zkouška, není to dobre. Rychle, jsme na hřebínku pod kuloarem. Praskání, duněni, ohlušující rány někde nad námi. Nic nevidíme přes to mlíko. Jen se s tepovkou 200 plus modlime ať to není nad skalnatym srazem přímo nad námi. Nemáme kam utéct.

Tentokrát máme štěstí, bylo to vedle. Otáčíme to, jasné rozhodnutí. V pořádku se vracíme a dáváme proplach mozku. Co zítra?