Úryvek z poslední části expedice, Aconcagua – symbol Jižní Ameriky

Aconcagua, 6962 m.n.m., nejvyšší hora Severní a Jižní Ameriky. Nejvyšší hora západní polokoule. Smybol Jižní Ameriky, který se nachází 6 hodin jízdy autobusem od Mendozy. Společně s Denali jsou mnohem drsnější a chladnější než Himaláje. Až -50 °C a vítr 200 km/h. Náše poslední hora na této expedici.

Poslední část expedice, která mířila na Aconcaguu, je úspěšně za námi. Po mrznutí, vystaveni neustálému větru a sněžení, nám počasí ukázalo i svou druhou tvář. Společně s dobrou aklimatizací, kterou vytvořily předešlé výstupy, umožnilo opravdu rychlý výstup.

Den 0 neboli transfer day (1.2.) – ráno vybíráme zbytek peněz, kupujeme permity a odpoledne už jedeme do Puente del Inca. Tady naše cesta konci. Je pozdě a do parku po oražení bramborovým razítkem můžeme až druhý den. Nevyužíváme žádné agentury, tedy nemáme nic zajištěné. Místo využití mulů si neseme všechny věci na zádech. O dalších věcech si necháváme jen zdát. Nebo raději ne, tohle opravdu nepotřebujeme. Nejsme tady pro to, aby nám někdo pomáhal. Jak nám řekl jeden Kanaďan “Old school“.

Den 1 (2.2.) – pochodujeme do Base campu. Ráno vyrážíme nejprve dva kilometry od brány parku zpět do kanceláře potvrdit permity, vyslechnout si, co všechno nemůžeme a vyfasujeme bílé tašky na odpadky. Konečně můžeme vyrazit. 30 km do Base campu zvládáme za 8,5 hodiny, když se jen v táboře Confulencia zastavíme na lékařskou kontrolu a uvařit si čínskou polévku. Po příchodu do Base campu se dozvíme, že zde musíme zůstat dalších 24 hodin. OK, co naděláme, budeme se flákat.

Den 2 Lazy day (3.2.) – povinný flákací den završený lékařskou prohlídkou. Cítíme se dobře. Zítra pokračujeme nahoru.

Den 3 (3.2.) –  asi si mákneme. Čeká nás cesta do Nino de Condores (5500 m.n.m. cca), myslíme si, že bude dlouhý den. Mýlili jsme se. I když nás čekalo 1300 metrů převýšení, v kempu jsme byli zhruba po 3 hodinách. Rychle jsme minuli kemp Canada, stejně jako lidi, kteří mířili nahoru. Hákovali jsme se s nosiči z nějaké komerční expedice. Soutěžního ducha jsme nezapřeli. Těsně před kempem jsme dali svačinu, ještě jsme netušili, že už jsme tady. Cítili jsme se ale dobře, počasí mělo být skvělé, a tak padl návrh, že bychom zkusili další den vrchol.

Den 4 Summit day z Nino de Condores (5.2.) – ve 2 ráno vstáváme do jasné noci, panovalo bezvětří a jen lehký mráz. Zhruba ve 3:02 hod. vyrážíme na vrchol. Před námi jen dvě blikající světlušky. Ty rychle předbíháme stejně jako další lidi z vyšších kempů. Konečně sami a nikde nikdo. Posledních 200 výškových metrů na vrchol. Rozednívá se, špičatý stín překrývá okolní údolí i nižší vrcholy. Ještě, že máme ty červené pytlíky. Právě pytlík a kámen to jistí. Hold když příroda volá. Strašně náročné v této výšce. Poslední metry a jsme na vrcholu. Zhruba 8:40 hod., čili po 5 a půl hodinách z Nina. Neubráníme se dojetí , a tak slzy a oslavný výkřik přišel automaticky. Vše vyšlo jak mělo. Slunce a úplné bezvětří nám umožnilo být na vrcholu hodinu a půl. Hodinu a půl úplně sami, než došli další lidé. Krásný a neopakovatelný zážitek, který bych přál zažít každému. Tohle byla ta třešnička na dortu, kterou jsme tady ten skoro měsíc a půl tvořili a nakonec nám bylo dopřáno. Asi už jen dodat na závěr, že celou tuhle expedici věnuji svému dědovi, který se ji bohužel nedožil. Ale pokaždé a na každé hoře byl s námi a hlídal, abych se vrátil zpět.

Abych to nějak završil, tak sestup už byl rychlý. Ještě jednou jsme si užili slabší bouři v Ninu. Počasí se mělo pokazit a na další týden zavřít horu. V Base campu jsme se ještě rozloučili s Petrem, který mířil nahoru. V Confulencii  jsme se potkali s velkou organizovanou skupinkou Čechů, kteří to měli jako expediční zájezd. Nakonec jsme dostali za pomoc peníze na bus a poslední dny jsme tak strávili v Potrellios u jezera, které je po cestě do Mendozy. Konkrétně jsme je spíš strávili špinaví ve stanu a u řeky s pouličními psi, abychom i ušetřili za ubytování. Grilovačka masa, bouldering na stromech, hraní se psy, válení se na zemi. Naši čtyřnozí kamarádi, se kterými jsme se tam seznámili po minulém výletu nám ten čas krásně zpříjemnili. Až tedy na Ramba, štěně, které nemělo štěstí a skončilo pod koly auta. Vymydlit se a hurá na bus a do letadla.

Pokud jste si všimli obrazu, který máme s sebou na vrcholu. Tento obraz mi byl věnován z nejvýše položené galerie na světě, která se nachází v Base campu pod Aconcaguou. Následně bude vydražen na některé z přednášek a veškerý výtěžek z dražby poputuje na dětskou onkologii do Brna.